Shiretoko - pobřeží Nemurské úžiny

Dneska bude velmi poklidný den. Vyrážím přes hřeben Shiretoko na pobřeží Nemurské úžiny. První zastávka je v sedle Shiretoko, 738 metrů nad mořem.

Nad horou Reusu můžete pozorovat krásný lentikulární kumulus a pod ní fotící se turisty.

Sjezd do městečka Reusu je ozvláštněn akustickou úpravou silnice. V asfaltu jsou malé drážky, které už při rychlosti 55 km za hodinu vydávají podobný zvuk jako start malého proudového letadla, vapka nebo fumarol. Rychleji jsem radši nejel.

Dole navštívím vyhlídku na velryby, dneska bez velryb.

Za to na druhou stranu je vidět historický lyžařský areál. V takhle hustém lese vypadá trochu nepatřičně.

Pokračuju dál na severovýchod a navštívím legendární divoký Onsen Seseki. Určitě poznáváte lokaci, kde se natáčel televizní film Kita No Kuni Kara (2002). Ten navazuje na stejnojmenný seriál z 80. let, který pod názvem “Ze severní země” nevysílala ani Československá televize. Přednost tehdy dostal Goro bílý pes.

Onsen je zajímavý tím, že je během přílivu kompletně skrytý pod mořskou hladinou. Mám štěstí, zrovna je odliv. Bohužel od přílivu je v onsenu tolik mořského zelí jako v dobré Miso polévce. Stejně tak i voní, tak si koupel pro tentokrát odpustím.

Ale nevadí, cestou ještě jeden přímořský Onsen! Opět s větším než malým množstvím wakame.

A to už se blížím ke konci světa. Dál už nic.

Jen prakticky všemi směry Rusko, na východ Kurily, na sever Sachalin a na západ Vladivostok. Ne dost na tom, ještě mi přijde SMSka “Vítejte v Rusku. Podělte se s přáteli o své zážitky.”

Čas dát si na romantické pláži oběd a vyrazit zpět do civilizovaného světa.

Zpátky kousek nad Rausu je gejzír. Ma teda slabší chvíli a tryská jen jednou za 20-30 minut. Nevadí mám čas. Už po asi deseti minutách se ozve žbluňk a nahoru vycáknou asi dvě deci vody. To samozřejmě nestihnu vyfotit, takže zapojte fantazii.

Naopak stihnu vyfotit překrásnou vážku, která si spletla moji tkaničku s potenciálním životním partnerem.

Zpátky nad Utorem ještě vylezu na skálu Oronko, odkud je vidět přístav, vlevo nahoře moje ubytovna a vpravo vedle přístavu skála ve tvaru, řekneme tedy Godzilly.

Na druhé straně skály je vyhlídka do nikam.

A to by z dnešního odpočinkového dne stačilo, zítra opouštím Utoro a vyrazím do vnitrozemí směrem k jezeru Akan.