Sapporo

Večerní Sapporo

Po dlouhé cestě přes Tchaj-pej konečně odpoledne dosedám na letiště New Chitose kousek od Sappora.

Japonci hned zkraje potvrzují svůj vlastní stereotyp. Nejenže je letiště asi nejčistší na světě, s nejčistšími záchody a nejlíp zorganizovanou imigrační zónou, ale potvrzují i svou posedlost návody.

Ani uklízečka na záchodě nemusí ztrácet tvář přemýšlením nad tím, jak vyměnit rolku papíru.

Pokojík v Ryokanu je jako klícka. Pokud by ta klícka byla z přelomu 80. a 90. let.

Z domácího samostudia vím, že na tatami se chodí bosky a po ryokanu v zapůjčených pantoflích. Mám k dispozici hned tři páry. Jeden je nachystaný u záchodu.

Ale to by byla začátečnická chyba! Záchod má vlastní pantofle!

S ohledem na únavu po cestě volím nenáročný program, návštěvu věžáku JR Tower (ústředí japonských železnic) hned nad nádražím.

Předtím ještě potřebuju vyhrát nad bankomaty. Japonci dali světu automaty Pachinko. A je hezké, že stejnou firmu nejspíš nechávají vyrábět i bankomaty.

Vítězné tažení zakončím vytažením dvou desetitisícových bankovek. Drobet se bojím, že s tím budou mít na vyhlídce problém. Nemají. Paní mi s úsměvem vrátí devět tisíc a nějaké drobné a já vyrážím nahoru.

V oparu nad horami zapadá slunce. To bohužel nejde pozorovat od místního pisoáru, protože je umístěn na severovýchod.

Pokud byste nevěděli, na co se koukáte, správa železnic nechala napsat “hinty” přímo na střechu nádraží.

Večer už jen rychlý ramen, koupel a spát.

Ranní Sapporo

Na tatami futonu se spí parádně. Daří se mi usnout kolem osmé a s drobnými přestávkami spát až do šesti do rána.

Odměnou je mi ryokanová snídaně.

Po snídani vyrážím na pěší obhlídku Sappora. První věc v cestě je místní televizní věž na konci Odori parku. Otevírá až v devět a navíc už mám jednu vyhlídku ze včera, takže vynechávám.

Zhruba tam, kde je věž, se resetuje saporská souřadnicová síť ulic. Bod 0. Teda [1;1], nulu nevedou. Třeba můj ryokan je na třetí severní ulici mezi křižovatkami se sedmou [3;-7] a osmou západní [3;-8]. Takže, když slezete z hory někde na [-8,-25], můžete si poměrně přesně spočítat, že to máte do hotelu daleko.

Navštívím místní rybí trh. Asi nejvoňavější, nejspořádanější a nejtišší rybí trh, co jsem kdy viděl.

A pak park Nakajima se zenovou zahrádkou.

A velikostně střídmou hvězdárnou.

Moiwa

Z parku vyrážím na horu. Nejdřív tramvají.

Pak lanovkou.

A nakonec další lanovkou.

Nahoře je vyhlídková plošina, ze které lze v mlžném oparu tušit Sapporo.

Vydávám se dolů cestičkou, která mě má dovést k parku Asahijama. Ne cestě potkávám dost místních nejen s překvapivě outdoorovým vybavením, ale také s protimedvědími zvonečky. Na Hokkaidó jsou medvědi. A místní to berou vážně. Hřeším na to, že hned v Sapporu mě medvěd nesní, a zvoneček ještě nemám. Je tu docela provoz, takže cinkání je slyšet po celém lese. Chápu, proč to medvědy odpuzuje. Časem ale nezbude, než pořídit zvoneček taky.

Cestou se otevírají další výhledy. Čím blíž jsem k městu,tím víc je toho vidět.

A na konci je opravdu park. Tady už to asi místní považuji za civilizaci, takže cinkání ustalo. Dělám si poznámku, že kdybych byl v příštím životě medvěd, musím se chodit najíst do parku.

Dochází mi sťáva, tak se vydávám nabrat sílu na ryokan. Provádím rychlý propočet [-8;-25] - [3;-7,5] a volím na část cesty tramvaj.

Susukino

Večer se posunu tramvají do čtvrti Susukino. Je to centrum nočního života Sappora. Na fotkách to vypadá jen jako osvětlená křižovatka s reklamami. Než to zjistím, natrefím na ramen. Tentokrát místní specialita Spicy soy sauce ramen. Level pálivosti se dá zvolit od nula do deset. Bez referenčních hodnot se raději držím při zemi a beru level 2, i tak to pěkně protahuje dutiny.

Miso ramen včera mi asi sednul víc, ale s ramenem je to jak s pizzou, i když je průměrný, pořád je dost dobrý. Rozesmutnila mě cena. 1050 je pořád pakatel (asi 137 na naše), ale při platbě Cash only mi notně ztěžkla kapsa drobáky.

Nevadí, jdu objevovat křižovatku s reklamami.

Ještě zkusím pro jistotu z druhé strany.

A to by pro dnešek stačilo. Cestou ještě zářící nákupní pasáž,

která je tím míň zářící, čím víc se blížím ke své osmé západní ulici.

Už jen 5,5 bloku severně, onsen a šup na tatami.