Okolí Biei

Ráno začnu tentokrát hotelovou snídaní. Je to fajn, ale byl jsem radši, když mi to v ryokanu někdo předvybral.

Modré jezírko

První zastávka je modré jezírko Modré jezírko. Je to to jedna z největších turistických zajímavostí v Biei a tomu odpovídá i rozměr parkoviště.

Naštěstí jsem tu hned ráno, tak nic nebrání objevovat krásy modré. Takhle, většinou jsem k těmhle turistickým lákadlům skeptický, ale tohle je fakt hodně modré. #nofilter

O kousek výš jsou i modré vodopády.

Hora Tokači

Popojedu ještě kousek výš, do téměř tisíci metrů, a vyrazím na první lehký trek. No spíš procházku. Je to jen pár kilometrů, tak jdu nalehko.

Míjím místo, kde končí stopy většiny turistů.

Dobře na vrchol to dneska asi nebude, ale aspoň na hranici mraků bych se vydrápat chtěl. Když se pozorně podíváte, tak si můžete všimnout, že část mraků nejsou mraky, dým stoupající z hory.

Cestou potkávám krásné výhledy a vyvřeliny.

A značku, která snad neznamená “Pozor medvěd”.

Nad místní útulnou moje kroky zastaví japonský bratranec Héfaista. Dneska to dál nepůjde.

Útulnu mají ale moc pěknou.

Cestou dolů se už jen kochám výhledy a klečí.

Onsen Fukiage

Po sestupu se vydávám ke zlatému hřebu dneška. Venkovní onsen Fukiage. I koupání na divoko má v Japonsku svůj řád. Onsen je krásné udržován, je k dispozici zábradlí a převlékací, tedy spíš svlékací, plošinka s lavičkou.

Dva bazény s horkou vodou, která překvapivě voní. Čekal bych klasicky síru, ale tohle je nasládlé, trochu jako med. Možná trochu sirný med. A okolo les. V bazénech pár místních a jinak klid.

S ohledem na soukromí jen fotka blízkého okolí. Časem přibyl i jeden cyklista, ale nikomu to nevadilo.

Šinseikan

Zpátky na cestě do Biei se chci zastavit ve dvou muzeích. To první nacházím úplnou náhodou.

Je to projekt jednoho chlapíka, který celý život sbíral kousky dvou japonských umělců, jednoho malíře a jednoho tvůrce keramiky. A když už měl těch kousků na 400, koupil starý dřevěný dům, pak ho rozebral, převezl do kopců nad Biei a zase složil.

A to všechno proto, abych si mohl na jeho terase dát kafe s výhledem.

Výhled byl lepší, než kafe, ale to nevadí. Neméně stylové to je i uvnitř.

Přeď domem je i vlastnoručně zbudovaná kamenná zahrada. Úžasné místo. Oáza klidu.

Takušinkan

Druhá galerie nabízí o poznání lepší kafe a zato žádný výhled. Uvnitř jsou fotografie místní krajiny. Přilehlé parkoviště pojme už i autobusy, z nichž jeden se rozhodne dorazit chvilku po mě a jeho obsah urychlí moje prohlížení krajinek.

Fotograf kromě focení krajiny okolo Biei vysázel i krásnou březovou alej.

Krajina okolo Biei

Krajina okolo Biei je prý překrásná zjara, s koncem podzimu nebo v zimě. Teď je pěkná.

Fotím aspoň strom, který tam jen tak stál a koukal do polí.

A malebnou silničku, na které jsem rád za kochacích 60 kilometrů za hodinu.

K večeři tentokrát Biei Udon.

Na závěr si odpustím ještě jedno setkání s Modrým jezírkem.